Porta 88
Plzeň 6.-9.7.
Sbohem galánečko já už musím jíti
Kyselé vínečko kyselé vínečko
Podala´s mně k pití
Sbohem galánečko rozlučme sa v pánu
Kyselé vínečko kyselé vínečko
Podala´s mně v džbánu…
(Vlasta Redl: Sbohem galánečko)
TONY TRISCHKA A SKYLINE * PŘEPLNĚNÁ HLEDIŠTĚ * EKOLOGICKÁ SCÉNA * PŘETAHOVANÁ O PORTU * „KOUPALIŠTĚ“ NA VÝSTAVIŠTI * PÍSNIČKÁŘI, PÍSNIČKÁŘI
Je podzim 1987, začínám chystat dramaturgii Porty 88. Předcházely diskuse a tipy v dramaturgické skupině i ve štábu, poslech nahrávek, návštěvy klubů…
Papírová plachta 1 x 2 metry, na ní opatrně rozložené lístečky s názvy kapel, spousta nezbytných informací v hlavě, kdo je s kým personálně propojen, kdo hraje jaký styl… Postupně budu přidávat další a další jména, jak budu objíždět předkola Porty… Které hosty a které objevy ještě pozvat?
Nebo že by ne? Aha, soudruhům z ÚV SSM se nezdám dost politicky spolehlivý… A v zákulisí to začíná vřít.
Tohle jen málokdo z muzikantů ustál bez dojetí. Foto Oldřich Navrátil.
Od 6. do 9. července proběhla Porta 88. Pro diváky, kterých zase přibylo, to byla příjemná záležitost. Tento ročník měl absolutně nejvyšší návštěvnost. Projevovalo se to na všech scénách. Především nestačily už pavilony „P“ a „R“ svou kapacitou. Zvažovalo se, že napříště se bude muset najít nějaký větší sál. Výstaviště bylo zcela zaplněno. Naštěstí bylo krásné počasí, které umožňovalo klidný průběh festivalu. Mže, která protékala Výstavištěm, byla plná koupajících se diváků a pozvaní hasiči osvěžovali diváky vodou.
Na Lochotíně se sedělo nejen na lavicích (moderátoři vyzývali publikum, ať se ještě trochu zdrcne), ale i na trávě, na schodech, na zábradlí i na stromech. Po cestičkách se nedalo projít a pár lidí se už do amfiteátru nevešlo.
Na festivalu přibyla další, už osmá scéna. Ekostan, kde členové Hnutí Brontosaurus a vůbec ekologičtí aktivisté nabízeli přednášky, diskuze, filmy, zpívání, prostě něco nového, něco, čím se společnost začala zabývat a co už nebylo jenom o muzice. Společný titul „Jednou budem dál“ vše propojoval.
Hodně zajímavého přinesl nový ročník v oblasti bluegrassu. Ukázalo se, že tato scéna disponuje vynikajícími kapelami jako Cop, Poutníci nebo Sem tam, jablonecké Namo a dalšími. Novinkou byly pořady s písničkovým humorem. Už tu nebylo jen bratislavské Lojzo nebo Barel rock. Někdy tak trochu na hraně, kdy cenzoři zvedali prst. Ale na všechno už nestačili.
Křtila se další deska z minulého ročníku a samozřejmě se nahrávala i nová. Obrovsky se rozšířil počet písničkářů, kteří měli lidem co říci a vyslovovali se za ně. Přispěl k tomu asi i festival Svojšický letorost, platforma pro písničkáře. I tenhle festival zásoboval Portu důležitými osobnostmi. Objevovaly se zajímavé projekty. Třeba setkání písničkářů z Hradce Králové: Straka, Dobeš, Dvořáček. Porta se rozšiřovala nejenom objemem, ale i rozpětím muziky. Na scénu přicházejí i kapely z okrajových těžko pojmenovatelných hudebních oblastí, například Jablkoň, Piáno, Někde jinde, EFS, které se vzdalovaly od hlavního proudu folku.
Vlastní pořady měly na Portě blues nebo spirituály, nová akustická hudba. Hostů byla opět celá řada. Podařilo se vystoupení Vládi Merty. Mezi hosty byl i AG Flek, Pavel Dobeš, trampská Stopa nebo Točkolotoč. Spirituál kvintet se tady rozloučil s Irenou Budweiserovou.
V autorské soutěži se pamatuji na výbornou píseň Jiřího Smrže Otevři deštník nad mým srdcem, nebo Čisté víno zpěvačky Pavlíny Braunové, kterých si porota vůbec nevšimla. Ani interpretační soutěž neobjevila nic mimořádného. Vlastně ani kapely, které přinesl tento ročník, se už dál nijak neprosazovaly a některé měly docela krátkou životnost. Zajímavé bylo i to, že se divácké hlasování (1. Klíč, 2. Cop, 3. Kamelot) tentokrát diametrálně rozešlo s porotou.
Došlo k několika – řekl bych – personálním čistkám. Porota měla úplně nové složení v čele se soudružkou Mirkou Moučkovou, vedoucí odboru kultury ÚV SSM, pozdější šéfredaktorkou Haló novin. Z poroty zmizeli všichni odborně fundovaní porotci jako Jaroslav Daniel Navrátil, Jirka Černý, Jiřina Fikejzová, Ivo Jahelka a Žalman.
Na podzim 1987 jsme se dozvěděli, že dramaturgii nebude připravovat dramaturgická skupina Porty. Bude mít jenom poradní hlas. A celá dramaturgie se přesune do úřednických pozic na Ústav pro kulturně výchovnou činnost Ministerstva kultury (ÚKVČ). Zřetelně pro zabezpečení ideového a politického dohledu a vyvarování se „ideových chyb“, kterých se dopouštěli dosavadní dramaturg (tedy já) a dramaturgická skupina. Došlo k dvoukolejnosti. Obě uskupení, jak ÚKVČ, tak dramaturgická skupina Porty se navzájem neinformovaly. Probíhající zmatek hrozil totálním kolapsem.
Napsal jsem „otevřený dopis“ všem, podpořený protesty muzikantů, kteří byli ochotni i vstoupit do stávky. Nakonec došlo k hlasování ve štábu, příprava programu se vrátila k naší dramaturgické skupině. Spolupráce s „ministerskou“ skupinou (jejíž funkcí byl především ideologický dohled) skončila.
Tenhle ročník byl posledním vzmachem starých politických sil ať už na straně svazáků nebo na straně plzeňských úřadů. Například i v Portýru, kterému tehdy velel Jan Plachetka (protože Honza Dobiáš, dlouholetý šéfredaktor Portýra, moderoval s Mirkem Kováříkem hlavní koncerty), byl jmenován „odpovědným redaktorem“ jakýsi politický pracovník a Honza Plachetka byl pouze jeho zástupcem.
Zahraniční účast se pomalu, ale cíleně a citelně rozšiřovala. Z Moskvy přijel písničkář Alexandr Dolskij. Na Portě se poprvé objevili Američané. Tony Trischka (špičkový světově uznávaný banjista s českými kořeny) se svou skupinou Skyline. Dlouho očekáváni přijeli přímo z ruzyňského letiště na Výstaviště, kde měli nádherný koncert. Hned druhý den zahráli na Lochotíně. Zajamovali si s kdekým a třeba Žalmanův spol. přizvali i na jeviště. Bylo to oboustranné překvapení. Diváci viděli naživo americkou bluegrassovou kapelu a Tony Trischka se svými kolegy viděl něco, co nikde v Americe nezažili. Sám označil Portu jako největší amatérský festival na světě. Třicetitisícový amfiteátr, který hltal každý jeho tón a pak mu donekonečna aplaudoval. [5]
VÝSLEDKY
INTERPRETAČNÍ PORTY
Někde jinde (Gottwaldov)
Folk-lór (Olomouc)
Duel (Jablonec nad Nisou)
Tyrkys (Ostrava)
Damijan (Olomouc)
Střepy (Jihlava)
ČESTNÁ UZNÁNÍ POROTY
Jaromír Joo (Trijoo)
Milivoj Hanslian (Blues Harp)
AUTORSKÉ PORTY
Petr Rímský – Křídla a kopyta
Jaroslav Matějů a Josef Štross – Konvička
Roman Horký – Bráchovi
DIVÁCKÉ HLASOVÁNÍ
Skupiny: Klíč, Cop, Kamelot
Píseň: Jen tak dál – Vojta Kiďák Tomáško
Osobnost Porty: Kapitán Kid
Nejen v zákulisí bylo horko. Porta 88 byla tropická. Odvážní diváci naskákali do řeky Mže, která půlila Výstaviště na dvě části. Foto archiv.
Pro ty ostatní připravili pořadatelé aspoň improvizovaný vodotrysk. Foto archiv.
Festival se rozrostl o další scénu, kterou byl Ekostan. Hrálo se tu, promítalo, přednášelo, diskutovalo a na šňůrách visela výstava. Byla to doba, kdy bylo nutné lidem ekologická témata vysvětlovat a kdy ještě nešlo o prachy. Foto Lubomír Hogenauer.
Zahraniční hosté si konečně na Portě začali podávat mikrofony. Největší akvizicí byl aktuálně nejlepší americký bluegrassový banjista z českých předků Tony Trischka. Vystoupil se svou kapelou Skyline, sám s banjem, ale také se Žalmanovým spolem a dalšími českými muzikanty. Foto Lubomír Hogenauer.
Plzeň jako hráz socialismu měla samozřejmě vojenské letiště. V nejlepších momentech koncertu nad amfiteátrem přelétávaly stíhačky. Diváky i muzikanty to samozřejmě štvalo, ale co s tím. Jednou jsem dokonce po přeletu nechal opakovat soutěžní píseň… Éra měla nad Lochotínem svoji trasu, tolik rozumu lampasáci měli, aby se nelétalo nad náměstím. Diváci odjinud se dohadovali, jestli má někdo zájem Portu rušit anebo se jenom piloti přiletěli kouknout na Plíhala. Mělo to ovšem i v horkém létě 88 svoji logiku. Západní imperialisté by do konce písničky nepočkali.