Porta 83
Plzeň 6.-9.7.
Z Těšína vyjíždí vlaky co čtvrthodinu
včera jsem nespal a ani dnes nespočinu
svatý Medard můj patron ťuká si na čelo
ale dokud se zpívá ještě se neumřelo…
Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze
houpe to houpe to na housenkové dráze
i kdyby supi se slítali na mé tělo
tak dokud se zpívá ještě se neumřelo
(Jarek Nohavica: Dokud se zpívá)
NA LOCHOTÍN! * ÚRODA V AUTORSKÉ SOUTĚŽI * RATTLESNAKE * PORTA VE FOTOGRAFII * ÚRODNÝ AUTORSKÝ ROK: WABI DANĚK, JÁRA JEŽEK (ČP.8), ROBERT KŘESŤAN, KAREL PLÍHAL
Opět tu máme jedno „poprvé“: Porta se poprvé konala nejen na Výstavišti, ale také na Lochotíně. A počet diváků opět neuvěřitelně vzrostl. Je to tak, Plzeň Portě prostě svědčí…
Výstaviště už přestává stačit. Porta míří do největšího amfiteátru v republice – na Lochotín. Z roku na rok zase zmohutněla. Zatímco před osmi lety musel národnímu finále festivalu stačit malý sálek pro 500 lidí, teď už nestačí celé plzeňské Výstaviště, kde rok před tím bylo podle odhadů celkem deset tisíc lidí. Plzeňáci se původně trochu strachovali, že ten obrovský Lochotín se nepodaří naplnit. Navrhovali finálové koncerty udělat na Zimním stadionu, což se zase nelíbilo nám organizátorům, protože akustika i atmosféra by zmizela. Když už jsme Portu dostali pod širé nebe, nebyl důvod se vracet pod střechu. Úvahy byly nejrůznější, dokonce i takové, že Porta by se mohla přestěhovat, opustit Plzeň. Padaly návrhy na brněnské výstaviště nebo na Mariánské, tehdy Gottwaldovo údolí tamtéž. [5]
Hlavní koncerty Porty se nakonec opravdu začaly chystat na Lochotíně. Zdaleka se nenaplnily obavy skeptiků, že hlediště bude poloprázdné. Už v tomto prvním „lochotínském“ ročníku se zaplnila místa k sezení. Lidé zatím ještě neseděli na trávě a nezaplnili schody, zábradlí a cestičky v hledišti jako v pozdějších letech, ale i tak byla návštěva úžasná.
Už první den odpoledne byl amfiteátr na Výstavišti zcela zaplněn na recitálu Brontosaurů. Lochotín neodebral nic na důležitosti Výstavišti a ostatním scénám v Plzni. Hrálo se jako v předchozích letech, tedy v Pekle, v pavilonu „P“, u Sudu a navíc přibyl amfiteátr Výstaviště, kde se dřív soutěžilo. Dnes se tam mohly přes den odehrávat recitály kapel a písničkářů, kteří díky Portě vyrostli a také zajímavě komponované programy. Kolem 17. hodiny vše na Výstavišti utichlo a dav se vydal po cestě „Kilometrovce“ mezi loukami směrem k Lochotínu, kde zaujal své pozice v hledišti. Novinkou také bylo, že kromě táboření na hřišti Potraviny vedle Výstaviště se tábořilo také na loukách u Lochotína. Jejich kapacita byla prakticky neomezená a stanů každoročně přibývalo.
Stovky fotografujících diváků mapovaly festival, a tak byla výstava toho roku věnována právě amatérskému fotografickému obrazu Porty. Z redakce Portýra se postupně stával celonoční diskusní klub. Obrovskému nákladu Portýra už nestačily maloofsetové stroje a poprvé se tisklo na rotačce.
Dramaturgicky se v hlavních soutěžních koncertech již podařilo spojit soutěž kapel s písničkami z autorské soutěže. V doprovodu Zdeňka Rytíře přijela na Portu i Američanka Annie „Rattlesnake“ McGowenová, později známá ze spolupráce s Michalem Tučným jako Anka Chřestýš. Je zde taky řada hostů, například Žalman, Brontosauři, Spirituál kvintet, Wabi Daněk, Minnesengři, Jarek Nohavica, Paleček – Janík.
V porotě je atmosféra velmi příjemná. Zasedají tu lidé jako Jiřina Fikejzová, Jirka Tichota, Ivoš Jahelka, Žalman, František Horáček z Melodie a další. Ovšem pozor: z příkazu ČÚV SSM porota letos ceny neuděluje, nýbrž jenom navrhuje. Návrh poroty schvaluje štáb Porty, přesněji řečeno zástupci hlavního pořadatele, tedy ČÚV SSM. Zase tedy fikaně pod dozorem.
Portu dostaly pražské kapely Nerez a Bonsai, jihočeští Nezmaři a Sem tam, brněnští Poutníci a severomoravská Bluegrass Nova. Autorské porty si odvezli Wabi Daněk za Nevadí, Robert Křesťan za Podobenství o náramcích, Karel Plíhal za Akordy a Jára Ježek z Čp.8 za Motýlka. Bylo zajímavé, jak se porotě dařilo prosadit skladby, které by byly v jiných souvislostech zcela jistě zakázané. To byla výhoda už silné a rozlehlé Porty: co by někde na malé akci neprošlo, tady už to snadněji unikalo zájmu cenzorů.
Festival se objevil i ve zpravodajství Televizních novin a vůbec novinářů na Portě přibylo. Dokonce pro ně byla ten rok poprvé uspořádána tisková konference se zástupci štábu a poroty.
Trampský živel měl v publiku stále převahu a prosazoval se v různých mimohudebních aktivitách. Například trampové během odpoledne pořádali soutěže v lacrossu, což byl v té době velmi oblíbený trampský sport a později se ujal i mezi dalšími návštěvníky. Převaha trampsky laděného diváctva také možná dala vzniknout různým – později tolik opovrhovaným – portovním rituálům: zahajovalo se Vlajkou Jendy Kordy, u které se vstávalo, a celý festival zakončovala Rosa na kolejích.
Byl to zkrátka dobrý ročník. Nadupaný písničkami, osobnostmi, momenty, které člověku hned tak z paměti nevymizí: třeba sál s názvem Peklo, narvaný k prasknutí, když měli recitály Jarek Nohavica, Karel Plíhal nebo duo Paleček – Janík. Publikum, hltající každé slovo, každou narážku, každý tón. Nebo pro změnu Žalman, kterému se už podruhé podařilo pouze na svoje vystoupení otevřít oblohu a přivolat déšť.
VÝSLEDKY
INTERPRETAČNÍ PORTY
Nerez (Praha)
Bonsai (Praha)
Bluegrass Nova (Loučná nad Desnou)
Nezmaři (České Budějovice)
Poutníci (Brno)
Sem tam (Týn nad Vltavou)
AUTORSKÉ PORTY
Wabi Daněk – Nevadí
Jaroslav Ježek (Č.P. 8) – Motýlek
Robert Křesťan – Podobenství o náramcích
Karel Plíhal – Akordy
Do Československa přijela z USA Annie „Rattlesnake“ McGowenová – Anka Chřestýš. Zdeněk Rytíř ji přivezl na Portu a byl to mimořádný zážitek pro obě strany. Foto Miloš Truhlář.
Po skončení posledního soutěžního večera zasedala porota. Rozhodovala s rozvahou, rozumně a rychle. A tak mohla v noci po schválení výsledků vyrazit do srubů na Výstaviště na jam sessiony a oznámit tam přítomným muzikantům výsledky. Ve srubu Bajkal, obývaném bluegrassovými muzikanty vyhlašuje verdikt porotce Ivo Jahelka. Foto Oldřich Navrátil.
V redakci Portýra u zadní brány výstaviště se v noci připravovalo další vydání a navíc se tam scházeli muzikanti, organizátoři i porotci. Zpívalo se, popíjelo a bavilo redaktory a příjemně se jim překáželo při práci. Na snímku textařka a porotkyně Jiřina Fikejzová (vlevo). Foto Otto Frinta.
