Porta 82
Plzeň 1.-4.7.
Jakoby náhle tu vůbec jsem
jakoby náhle zpívám,
náhle někdo poslouchá,
cítí stejný co já.
Vím, nebýt tu s váma já
jiný vám zazpívá.
Své přání nemuset povídat,
že nechápete vůbec nic,
co víc
(AG Flek: Jakoby náhle)
PRVNÍ DESKA Z PORTY * PODRUHÉ V EXTERIÉRU * VÝSTAVIŠTĚ SE ZAPLŇUJE * ŽALMAN PO ODCHODU OD MINNESENGRŮ SÓLOVĚ ALE SE SPOLEM * ZLEJ A KRUTEJ DÉŠŤ * COUNTRY TANCE A JINÉ NOVINKY
Porta 82? Ano, ano. To bylo tenkrát, co Supraphon vydal z Porty první gramofonovou desku… To bylo něco! A taky soutěžila Křesťanova Panenka a Daňkův Listopad a Žalmana prvně spláchnul Zlej a krutej déšť.
Porta je podruhé v Plzni a Výstaviště, které se ještě loni zdálo nekonečně veliké, je už letos plné až k prasknutí. Lidé sedí v uličkách a všude kolem, v pavilonu při recitálech visí na oknech nebo sedí na trávě pod nimi, protože se dovnitř už nevešli. Pořadatelům je jasné, že se s tím bude muset něco udělat, ale zatím se nemohou dohodnout. Přihlásilo se 122 autorů, kteří poslali do autorské soutěže celkem 260 písniček. Soutěž probíhá ve čtvrtek večer na Výstavišti. Zní 24 písní. Některé dávno zapadly, jiné se zpívají dodnes. Třeba Žalmanovo Ráno bylo stejný, Prolog života Járy Ježka z Čp.8, Cikánská balada Ivo Jahelky, Zvadlo Hop tropu, Listopad a Fotky Wabiho Daňka a Křesťanovy Pláč a smích a Panenka.
V době, kdy nevycházely téměř žádné desky s folkovou, country a trampskou muzikou, se Porta stala jedinečným místem pro diváky z celé republiky, kteří do svých batohů přibalovali kazeťáky a vytrvale v hledišti drželi nad hlavou mikrofon tak, aby přijímal zvuk ze vzdálených reproduktorů. Kvalita nahrávek byla samozřejmě velice tristní. Jejich majitelé byli ale za ně vděční. Nahrané písničky si zpracovali sami a pak už je společně zpívali na vandrech nebo v hospodě. Autoři tušili, že deska jim hned tak nevyjde. Lidovění svých písní touto cestou se proto nijak nebránili. [5]
Toho roku přijel poprvé na Portu Československý rozhlas s nahrávacím vozem. Nahrával hlavní koncerty, ale také si zval muzikanty do improvizovaného studia v pavilonu „R“. Supraphon se odhodlal vydat LP album Porta 82 z nahrávek na festivalu pořízených. To byla teprv bomba! Do té doby se na pultech gramoprodejen ze žánru objevovaly jen staré trampské písně a jediné album trampské moderny, kterou připravil Miloslav Jakub Langer pod názvem Písně dlouhých cest. Porta 82 tedy byla v tomto směru přelomová. Od té doby deska vycházela ke každému ročníku Porty až do roku 1989.
V dalších festivalových dnech toho roku probíhá na amfiteátru Výstaviště soutěž interpretační a v té mají západní Čechy čtyři želízka: countryovou Vegu a folkový Ultramarin z Plzně, karlovarské Čp.8 a loketské Roháče. Objevují se tam i další zajímavé kapely jako pražské Bluesberry, litvínovské Popelky, brněnská Ozvěna, Sem tam z Týna nad Vltavou, pražský Nerez, českobudějovičtí Nezmaři a olomoucká Plíharmonie.
Kdo nezažil, neuvěří: Pavel Žalman Lohonka na jaře ukončil spolupráci s Minnesegry. Pozval jsem ho, aby na Portu přijel sám jako písničkář. To si netroufal, a tak přizval ke společnému hraní Pavlínu Jíšovou a Tondu Hlaváče. Nechme vyprávět Žalmana:
„Zlej a krutej déšť – Dylanův Hard Rain mi přinesl v českém překladu Vítek Hrubín a prý by bylo fajn, kdyby to zpíval malý kluk. Mně se do toho moc nechtělo. Ale v roce 1982 jsme jeli s Pavlínou Jíšovou a Tondou Hlaváčem na Portu, chtěli jsme tam předvést něco neobvyklého, a tak jsme vzali s sebou malého Vítka Zichu, který se tuhle sedmiminutovou písničku naučil nazpaměť. Když jsme ji pak začali hrát na plzeňském Výstavišti, spustil se zničehonic déšť, opravdu zlej a krutej. Rok nato se neplánovaná show s deštěm opakovala, takže spousta lidí začala věřit, že to nemůže být náhoda. Nějakou dobu mi přezdívali Šaman.“
Déšť byl tak krutej, že vyplavil aparaturu a přerušil koncert. Než se postavila aparatura náhradní, přišli Brontosauři a bez mikrofonů zpívali s publikem asi půl hodiny. Chudák šestiletý Vítek (syn basisty Minnesengrů Ivana Zichy) si dodnes myslí, že tu katastrofu zavinil.
V neděli končila Porta Dvoranou. V 17 hodin byl předpokládaný konec, aby se všichni mohli pohodlně dostat domů. Na Dvoraně se rozdělovaly porty a kromě oceněných tam vystoupili ti nejdůležitější hosté. Brontosauři, Wabi Daněk, Spirituál kvintet.
Objevují se nové pořady, zatím ještě stylově opatrnější. Tak například Country maraton, přehlídka všech bluegrassových kapel nebo Trampský bigband, megakapela složená z Ženáčů, Ozvěny, Rychtářů, Stopy, Roháčů, Hop tropu a Vaška Součka. Petr Benesch přidá stejně jako loni diafon. Také poprvé společně vystoupí Wabi Daněk a Wabi Ryvola. Jirka Černý prezentuje svoji folkovou diskotéku a Miloslav Jakub Langer zase naopak poslechovku countryovou.
Blok humoru poprvé. Například Chudinkové, Hop trop, Ptáci, Zřídlo, Ebeni, Jahelka a Folktrio. A další poprvé: na Portu přijel Jasan Bonuš. Se svými tanečníky předvedl country tance a vyučoval zájemce za asistence skupin Newyjou a Zřídlo. A jeden z dopoledních koncertů na Výstavišti prostě spojovaly botanické motivy: na jednom pódiu vystoupily kapely Bodlák, Fialka, Petrklíč a Květináč.
Výstava v pavilonu „R“ měla tentokrát téma Porta a její děti. Dětmi byly míněny další festivaly. V osmdesátých letech už bylo dost folkově a country zaměřených festivalů, přehlídek a soutěží. Výstava je předváděla na fotkách, plakátech a dalších reáliích. Ostatní festivaly měly také svou nabídku – plakát vedle plakátu – pro příchozí návštěvníky na prosklené stěně Výstaviště.
Nápor zájemců zvládaly pokladny jen tak tak. Vždycky se dalo hned poznat, že přijel další porťáky narvaný vlak. A kdo měl vstupenku, okamžitě se hrnul zaujmout místo na nějakém recitálu. Vstupenky na Portu byly v cenách 20, 10 a 3 koruny. Informace o tom, kdo platil tu tříkorunu, se nedochovala. Pravda je, že na tu fůru muziky to v každém případě bylo neskutečně levné. Na stadionu Potravin platili návštěvníci za ubytování 1 Kč na osobu na celý festival. To se to pak Portě rostlo…
Kromě všech návštěvníků festivalu musela Plzeň pojmout na 530 muzikantů a novinářů a ubytovat je ve svých ubytovnách, internátech a kempech. Bylo zkrátka jasné, že Porta se rozrůstá. A bylo skvělé, že ji Plzeň přijala za svou.
PORTA 82 – VÝSLEDKY
INTERPRETAČNÍ PORTY
Poutníci (Brno)
Newyjou (Praha)
Nerez (Praha)
Bluesberry (Praha)
Č.p. 8 (Karlovy Vary)
Plíharmonie (Olomouc)
MALÉ PORTY
Chomouti (Praha)
Nezmaři (České Budějovice)
P.A. Douši (Kladno)
Sem tam (České Budějovice)
ZELENÉ PORTY
2+10 (Ostrava)
Ženáči (Pardubice)
AUTORSKÉ PORTY
Ivo Jahelka – Cikánská balada
Wabi Daněk – Fotky
Lída Vondráková – Přiznání
Robert Křesťan – Panenka
ZLATÁ PORTA
Ing. Miroslav Černý
V druhém plzeňském ročníku se amfiteátr naplnil zcela a projít do zadní části Výstaviště s dalšími scénami se dalo projít poměrně obtížně.
Bratři Ebenové – Kryštof, Marek a David. Nástrojové obsazení tenkrát ještě jednoduché. Ale při cestách na vlastní koncerty už tenkrát jezdili v trabantu napěchovaném asi dvaceti nástroji.
Plíharmonyje Olomouc. Muzikant Karel z kotelny, kde měli piáno, přijel do Plzně jako člen tříčlenné kapely.
Jeden z největších objevů Porty vůbec: Karlovarská skupina Čp. 8. Bohužel nemoc přetrhla život a tvorbu Járy Ježka, skladatele, básníka a muzikanta.
Petar Introvič a Bluesberry prošlapávali na Portě cestu dalším bluesovým formacím.
Foto na této stránce František Heřman.
