Porta 80
Sokolov 3.- 6.7.
…Pak čaj s příchutí jehličí a cigaretu zapalovat třískou,
a kytaru vzít do klína a zpívat si tu píseň, kdysi blízkou,
text není žádnej Kainar, dávno víme, že je vlastně hloupá,
tak proč nám slzí oči, není přece vítr a kouř vzhůru stoupá.
A je tu konec víkendu a všechno jako v obráceným filmu,
každej si schová do kapsy ten žhavej uhlík, kterej ještě zbyl mu,
ten uhlík, to je jistota, že všední dny člověka neumoří,
čas od času se podívá a řekne: je to dobrý, ještě hoří…
(Wabi Daněk: Ročník 47)
DIVÁKŮ PŘIBÝVÁ, ZVĚTŠUJEME PORTU NA HANÉ * OLOMOUCKÝ ZÁKAZ PO TŘECH VYDAŘENÝCH ROČNÍCÍCH * SOKOLOV PODRUHÉ ZÁCHRANNÝM ČLUNEM * PŘEKOTNÁ JÍZDA FESTIVALU PŘES PŮL REPUBLIKY * DÁ SE TO STIHNOUT ZA NECELÝ MĚSÍC? * 51 SKUPIN A 6 SÓLISTŮ * JAK PŘESMĚROVAT DIVÁKY? * A ZASE NA CESTY, TENTOKRÁT UŽ SNAD NAPOSLEDY
Kam se Porta vrtne teď? * Jak trampové nosili 1500 židlí. * Malé a Zelené porty. * Poslední stěhování, na vzduch a za lepším.
25. května 1980 ještě nikdo netušil, kde bude národní finále Porty. Ani my organizátoři. Mělo se konat už 3. – 6. července.
To bylo tak. Po každoročním putování jsme v roce 1977 s Portou zakotvili v Olomouci. Město ji přijalo celkem vlídně. Získala prostor ve sportovní hale Dukly, kam se vešlo 1500 diváků. A byla tam další místa v sálech PKO a Domu armády, kde se konaly recitály kapel, probíhala autorská soutěž a v noci se odehrávaly jam sessiony. To vše třikrát v letech 1977, 1978 a 1979. V posledním roce už to ale stačilo jen hodně těsně. Hala byla přeplněná, na recitálech lidé poslouchali i za otevřenými okny. Diváků každý rok pár stovek přibylo. Porta rostla.
Společně s olomouckými přáteli jsme vymýšleli řešení pro rok 1980. V Olomouci stála větší sportovní hala asi pro tři tisíce lidí hned vedle hřiště, kde by mohli návštěvníci tábořit a současně i areál vysokoškolských kolejí jako ubytování pro muzikanty. K dispozici bylo i letní kino na hradbách nebo místo v parku na výstavišti Flora.
Přípravy běžely jako na drátkách, vstupenky už byly v předprodeji, když přišla ledová sprcha. V Olomouci se vyměnili nějací straničtí funkcionáři. Mít ve městě festival s odrbanými diváky v maskáčích a kapelami, co hrají americkou „kontra“ hudbu, se jim nelíbilo. Konec, tečka, Porta v Olomouci nebude. Dozvěděli jsme se to na konci května, plakáty už byly v tisku. Tyhle věci se nám stávaly nejen s Portou ale i s ostatními festivaly, které jsme organizovali, a vždycky jsme se s tím nějak vypořádali. Teď bylo ale jasné, že Porta nebude nejen v Olomouci, ale nebude vůbec. Za tři týdny nebylo možné najít jiné místo, dohodnout se tam a festival připravit. Pak napadlo někoho stéblo tonoucího: Sokolov a Jarda Studený. Tam by to dokázali.
V Sokolově se k tomu všichni stavěli pozitivně. Byl to takový trampský kraj. Problém byl spíše ten, že bylo dohodnuto, že v Sokolově bude jen jeden festival a to Festival politické písně. No ale pro jednou… Už i svazáci jako pořadatelé onoho festivalu pochopili, že Portu je třeba zachránit.
Na místě byla k dispozici sportovní hala, Hornický dům kultury a techniky s velkým sálem, místní divadlo a sály Závodního klubu Hvězda a Závodního klubu Akryl. Můj rozpis koncertů a recitálů z Olomouce se dal s drobnými úpravami použít v Sokolově, všude se nakonec hrálo. Město po osmi letech znovu ožilo Portou. Statistika uvádí, že to bylo celkem 35 koncertů, 27 recitálů, vystoupilo 51 skupin a 6 jednotlivců, celkem 313 účinkujících.
Největším problémem v době předinternetové bylo informovat o změně všechny, co chtěli na Portu přijet. V našem štábu jsme žhavili telefony, informoval Mladý svět, zprávu přinesla Mladá fronta a rozhlasové Mikrofórum. To bylo tak vše, na co jsme se mohli spolehnout, ale tichá pošta (za totáče vůbec a mezi trampy zvlášť) fungovala bezchybně. I přesto se našli nic netušící návštěvníci, kteří vyrazili z Prahy směr Olomouc. Průvodčí znalý situace jim ukázal článek v Mladém světě a pak je po dohodě s kolegou přesadil v Pardubicích do rychlíku, který mířil opačným směrem. S tím průvodčím bych rád dal pivo.
Tým vedený Jardou Studeným perfektně zapracoval. Přesto se pár věcí dohánělo ještě v den zahájení. Bylo například potřeba do sportovní haly přinést dva tisíce židlí. A tak návštěvníci, kteří přijeli první, odložili usárny a šli nosit. A stejně tak po závěrečné Dvoraně opačným směrem.
Hudebně byl ročník 1980 nadupaný, porota mohla hýřit cenami. Porty dostaly kapely Cop, zlínský AG Flek, Heuréka a Smolaři z Prahy, českolipské Studio PF, jihočeské Zřídlo a plzeňský Ultramarin. A ještě se ten rok rozdávaly Malé porty (Louisiana, Máci, Newyjou, Sasanky a Topas) a Zelené porty pro objevy (Habr, Ptáci, Tulačky). Wabi Daněk přivezl „Ročník 47“, hit festivalu. Ale zapomněl se přihlásit do autorské soutěže, takže nebodoval.
Stihlo se prakticky všechno, kdokoliv měl ruku, tak ji přiložil. Plakát byl připraven v olomoucké tiskárně. Tak se jen přesázely dva řádky a šel do výlepu.
S tím stěhováním to bylo poněkud dramatické, ale nakonec všechno dopadlo úplně nejlíp. Všechny kapely dorazily včas a na správné místo a zdálo se, že i drtivá většina návštěvníků našla Sokolov. Ovšem přišla otázka, jak s Portou v roce 1981. Dva festivaly v Sokolově trvale být nemohly. Nakonec s nápadem přišli samotní svazáci, protože Festival politické písně nesměl být nijak ohrožen. Přišli s nabídkou, že Porta by mohla být v Plzni. Že prý je tam dokonce rozlehlé výstaviště ex-Plzeň. A za dva měsíce už jsme se na něj jeli podívat.
Náhlý konec Porty v Olomouci (nemohu napsat překvapivý, protože na překvápka tohoto typu už jsme byli za celou dekádu „posunování“ festivalu zvyklí) byl pro nás přece jen silné kafe. Vymyslet nové místo, dohodnout ho, projednat na fleku asi dvěstě třicet sedm důležitých věcí, přestavět nový program podle místních podmínek a sálů, dát vědět všechno všem v době bez mobilů a bez internetu, domluvit tisk plakátů (a výrobu toho starého v Olomouci zastavit) a ještě další spoustu věcí na které máte normálně celý rok.
A teď počítejte: že na Hané už ne se dozvíte v druhé půli května, a termín Porty je první červencový víkend. Nemožné hned, zázraky do týdne, řeknete si. Ovšem to klíčoví lidé ve štábu Porty (mají i nějaký zaměstnání) jsou taky výkonným týmem FOLK & COUNTRY KLUBU, který na 14. červen chystá první ročník Svojšického slunovratu (vůbec první akce pod širým nebem u nás nejen v tomhle žánru, dvacet kapel, několik tisíc diváků). Všechno se nakonec stihlo a dopadlo dobře a obě akce měly v dalších letech dobrá pokračování. A Porta se nakonec konala v Sokolově.
PORTA 80 VÝSLEDKY
INTERPRETAČNÍ PORTY
Cop (Plzeň)
Heuréka (Praha)
AG Flek (Gottwaldov)
Smolaři (Praha)
Studio PF (Česká Lípa)
Ultramarin (Plzeň)
Zřídlo (České Budějovice)
MALÉ PORTY
Lousiana (Praha)
Máci (Kladno)
Newyjou (Praha)
Sasanky (Ústí nad Labem)
Topas (Pardubice)
ZELENÉ PORTY
Habr (Praha)
Ptáci (České Budějovice)
Tulačky (Liberec)
AUTORSKÉ PORTY
Robert Vondráček (Smolaři) – Podzimní zpráva
Radovan Píša a Jan Slabý (Topas) – Všemu, co máš rád
Jiří Polák (Ozvěna) – Nádraží
ZLATÉ PORTY
Pavel Bobek
Jaroslav Studený
Hala v Sokolově byla skoro stejná jako v Olomouci. Foto Jiří Hampl
Vítězný AG Flek. Foto Jiří Hampl
