Porta 75
Třebíč 10.-13.7.
Přišel čas Slunce, zrození a tratí
Na kterejch potkáš kluky ze všech stran
Hubenej Joe, Čára, Ušoun se ti vrátí
Oživne kemp, jaro, vítej k nám
Hubenej Joe, Čára, Ušoun se ti vrátí
Oživne kemp, jaro, vítej k nám
(Brontosauři: Jarní tání)
PORTA ROSTE, DIVÁKŮ PŘIBÝVÁ, ALE SÁL KULTURNÍHO DOMU BOROVINA JE NEVELKÝ * PŘIDÁVÁME OPĚT JEŠTĚ JEDEN SÁL DOLE VE MĚSTĚ, KDE STEJNÝ PROGRAM ZAČÍNÁ O PŮL HODINY POZDĚJI * NAJDE SE I MÍSTO PRO RECITALY KAPEL PO CELÝ DEN
Normalizace zasahuje: Konec anglických textů a názvů kapel * Skupina Pacifik se ubránila přejmenování na Tichý oceán… * Nějaká komise už začíná kontrolovat kapelám texty
Loučení Porty se Svitavami po roce 1974 je neveselé. Bylo tam docela příjemně. Festival zas nemá kam jít. Ale na to už jsme zvyklí.
Na druhou stranu to ustavičné hledání a stěhování mělo taky něco do sebe. Tvrdá škola organizování ve stále jiných podmínkách. Nové kontakty s místními, kteří chtěli pomáhat nebo s těmi, co ve svém městě tu zápaďáckou kulturu v žádném případě nechtějí. Nutnost dohodnout se i s naprostými idioty, kteří o všem rozhodují. Značka hlavního pořadatele jako štít. Pocit těch na druhé straně stolu, když jsme nastoupili v džínách a tričku: tohle že je akce pod hlavičkou SSM? (Správný ústroj svazáckého funkcionáře už není modrá košile, ale švestkově modré sako a rudá kravata se znakem SSM.)
Celkově přituhuje a poznává to i Porta 75. Krunýř začíná svírat celou společnost a nemohlo se to neprojevit ani v kancelářích hlavního pořadatele Porty. Jestliže zpočátku přetrvávali na kulturních odděleních SSM ještě lidé ze zrušených svobodných organizací, do poloviny sedmdesátých jsou všichni vyměněni. A objevují se i lidé, kteří, aby se udrželi na své židli, jsou ochotni dělat i „přísný ideový dohled“. Zatímco doteď byla starost Socialistického svazu mládeže hlavně o to, aby na jevišti visel jeho znak, noví pracovníci aparátu už se snaží mluvit do obsahu i do toho, kdo bude skutečnou práci na festivalu vykonávat.
Znovu se hledá sídlo festivalu. Jako tip se objevuje Cheb s půvabným prostředím zdejšího hradu (další pokus o open air). Ale sen rázně ukončuje jakýsi tamní okresní tajemník větou, která zní asi takhle: „Víte, soudruzi, já mám tyhle písničky taky rád. Ale tady jsme kousek od hranic a představte si, že by ty stovky trampů, co sem přijedou, hromadně vyrazily až na hranici. Takže Porta tady ne.“
Místo pro další ročník Porty je nalezeno v Třebíči. Vůbec ne ideální. Město je stranou hudebního dění a špatně dopravně dostupné (tenkrát se jezdilo na festival takřka výhradně vlakem). Sál v závodním klubu Borovina je stranou od města a navíc pro rozrůstající se návštěvnickou obec zoufale malý. Naštěstí je ve městě bot a ponožek ještě sál Jednotného klubu pracujících. Tam nasadím recitály kapel. Běží už od rána a program se kryje i s programem večerních soutěží v hlavním sále. Návštěvníci tak mají šanci vidět většinu skupin, pokud se jim podaří nacpat se do jednoho z obou sálů. Přesto v ulicích zůstávají nespokojenci, kteří se nevešli. Okresní města začínají být Portě už malá. [6]
Už po druhé se Porta místo červnového termínu prvních ročníků koná na počátku července. Návštěvníci prázdninový termín uvítali s nadšením a ten pak festival provází ještě několik desetiletí. Ve finále soutěže se setká 43 (!) skupin a k tomu ještě hostuje devět dalších formací. Jména většiny účastníků třebíčského finále vám toho asi moc neřeknou, tak se aspoň v závorkách podívejte na jejich zajímavé členy. Falešní hráči Olomouc (Karel Plíhal), Barabové Turnov (Dalibor Cidlinský starší), Wyjou Praha (Marek Eben a profesor AMU obor violoncello Jiří Hošek), Roháči Loket nad Ohří (Vojta Kiďák Tomáško), Verumka Kadaň (Jarmila Jamajka Koblicová, později Jasná páka, Ruda Koblic, její úžasný táta), C-studio Ústí nad Labem (zakladatel Porty Jiří Šosvald), Krakatit Ústí nad Labem (Kapitán Kid), a Toronto přejmenované na Brontosaury (Zdena už přejmenovaná na Tichotová a bratři Nedvědové).
Mezi hosty jsou například Greenhorni přejmenovaní na Zelenáče, Taxmeni přejmenovaní na Krajánky a Spirituál kvintet, Pacifik, Marsyas a Blátotlačky, kteří se všichni násilnému přejmenování vyhnuli (i když jeden soudruh na agentuře namítal, že Pacifik přece omývá břehy Spojených států).
PORTA 75 – VÝSLEDKY
INTERPRETAČNÍ SOUTĚŽ
COUNTRY
Formani (Praha)
Hráči (Brno)
Foucmouk (Teplice)
TRAMPSKÁ
Brontosauři (Praha)
Verumka (Kadaň)
Stopa (Pardubice)
Spirála (Praha)
FOLK
Slzy (Praha)
C studio (Ústí nad Labem)
Orátoři (Praha)
TRAMPSKÁ AUTORSKÁ SOUTĚŽ
Kapitán Kid – Buď pro mě
Jiří Sint Nekvapil – Závrať
Vojta Kiďák Tomáško – Opiový vůz
FOLKOVÁ AUTORSKÁ SOUTĚŽ
Jarmila Matoušková a Zuzana Knížková – Sen o náměstí (Slzy)
Trampská skupina Verumka z Kadaně byla vlastně rodinným podnikem Koblicových. VElký RUM do KAfe. Zpěvačka Jarmila (Jamajka), které je na snímku asi šestnáct, později změnila žánr a zpívala s Jasnou pákou. Foto Jiří Hampl
Slzy, původně dívčí trio, se později rozšířily a staly se jednou z nejvýraznějších folkových skupin v Praze.
Foto František Heřman.
Závodní klub Domovina na kopci za Třebíčí, který ročník 75 hostil, měl poměrně nevelký sál. Hlavní koncerty jsme museli hodinovým odstupem reprízovat v dalším sále ve městě. Zkušenost, kterou jsme si osvojili ve Svitavách. Později už byla nejmenším diváckým prostorem sportovní hala.
Trampská stálice Rychtáři z Chebu.
Folk a spirituály v podání pražských Orátorů.
Foto na této stránce František Heřman, není-li uvedeno jinak.
