Porta 74
Svitavy 4.-7.7.
Praha, Radiopalác 14.12.
Tak do toho šlápni ať vidíš kousek světa
Vzít do dlaně dálku zase jednou zkus
Telegrafní dráty hrajou ti už léta
Nekonečně dlouhý monotónní blues
Je ráno
Je ráno
Nohama stíráš rosu na kolejích
(Wabi Daněk: Rosa na kolejích)
ZASE UŽ JEN NA JEDNOM MÍSTĚ * Z LITOMYŠLE DO OKRESNÍHO MĚSTA, KDE JE TAKY FAJN * DIVÁCI SE UŽ NEVEJDOU, SOUTĚŽ MÁ ZA PŮL HODINY REPRÍZU V DALŠÍM SÁLE * TRAMSKÉ ZÁPOLENÍ: TORONTO A ROSA * ZAKÁZANÁ AUTORSKÁ SOUTĚŽ V HOSTOMICÍCH NAD BÍLINOU SE PŘESOUVÁ DO PRAŽSKÉHO RADIOPALÁCE
O Portě už se ví a přibývá diváků. Vlastně řešíme stejný problém jako o patnáct let později: Kam se ti lidé vejdou? * Dlouhé ručičky StB: Bohdan Mikolášek, autor písně o Palachovi a kanadský odznáček Honzy Nedvěda z kapely Toronto. * Šachy s autorskými soutěžemi. * Životní objev Jiřího Tichoty
Po loňském rozšíření tří interpretačních soutěží a vlastně tří svébytných festivalů v českých městech se festival zase vrací na jediné místo. Podobné je to s třemi autorskými soutěžemi. Klání country textařů zaniká, folková autorská soutěž Porty zůstává na jihu jako součást Českokrumlovského folkového festivalu. Soutěž trampských autorů, která po tři roky probíhala jako samostatný festiválek v Hostomicích u Bíliny je okresními orgány zakázán. Někoho tam loni pohoršila satirická píseň Kapitána Kida a další věci. Štáb Porty vymýšlí, co s tím, a najde se řešení: na přelomu roku se odehraje v pražské Lucerně koncert Ozvěny Porty a finále autorské soutěže zazní tam. Zvítězí Honza Nedvěd (ještě Toronto nebo už Brontosauři?) s písní Kamarád.
Ve Svitavách se soutěží v jednotlivých večerech v pořadí žánrů country, trampská píseň a folk. Čtvrtý den v neděli se koná závěrečná Dvorana. Pořadatelé zvažují, že ji kvůli velkému zájmu diváků přesunou do letního kina, ale hrozivě vypadající mračna jim to rozmluví. Porta si tak musí na svou open air podobu ještě pár let počkat.
Problém je ale jinde. Dopředu tušíme, že sál na večerní koncerty už nebude stačit (a to není nijak malý). Improvizujeme a vychází to. Kousek od kulturního domu je kino. Kapela dohraje soutěž a přejde pár metrů do bijáku a produkci tam zopakuje. Diváci původně naštvaní, že jsou publikem B, jsou nadšení: z kapel už spadla tréma a skvěle to rozjely.
Další novinkou, ozkoušenou před rokem v Českém Krumlově jsou odpolední recitály v zahradě Kulturního domu. Ty už jsou pak součástí Port napořád a snažím se do dramaturgie vkládat další nápady. Chytne se to i na jiných festivalech a muzikanti už nejezdí přes půl republiky kvůli třem písničkám.
Soutěž je stále žánrově rozdělena. Tradiční country (čili bluegrass a vše, co se mu aspoň vzdáleně podobá) vyhrávají podle očekávání Taxmeni před jabloneckou kapelou Volupsije. Moderní country je stejně jako v minulých letech slabě obsazena, porota se ani nenamáhá udělit první místo. Druhé pořadí získává pražská skupina Sepie s country (později jazzovou a dnes trampskou) zpěvačkou Jitkou Vrbovou.
Ještě slabší situace je v přihrádce tradiční trampská píseň. Vytvoření tohoto chlívečku bylo jakousi úlitbou starším trampským kapelám, které demonstrativně opustily Portu v roce 1971, když je u diváků i u porotců převálcovaly moderní formace typu Pacifik, Plížák nebo Krakatit Kapitána Kida. Nakonec ani tady není první místo uděleno. O rok později už jsou kategorie „moderní country“ a „tradiční trampská“ tiše zrušeny a návštěvníci festivalu nad tím příliš neteskní. Na úplné zrušení žánrových škatulek si Porta počká ještě pár let.
A konečně drama. V trampské písni moderní (to je ta, kde už žádné ukulele nelká) končí Kidův Krakatit třetí. O první místo se rozhoří boj mezi Rosou a Torontem (později Brontosauři). Rosa z Gottwaldova (pro nepamětníky dnes opět Zlín) je novým projektem Wabiho Daňka, protagonisty úspěšných sokolovských Plížáků, který se vrátil domů na Moravu. V kapele hraje i mladičký Karel Markytán (později AG Flek). Pražské Toronto rok předtím bodující ve folkové kategorii teď přijíždí do Svitav zápolit o trampskou trofej. Sympatie publika rozděleny rovnoměrně, i porota rozdělená napůl a dlouho do noci se nemůže dohodnout. Nakonec misku zvrátí konformismus jednoho z porotců. Wabi přijel s písní Dawson, politickým songem namířeným proti tehdy čerstvému režimu generála Pinocheta v Chile. Jedním hlasem tak vyhrává Rosa, Toronto je druhé.
Zajímavá je svitavská Porta pro skupinu Toronto i jinak. Členové skupiny a členové stejnojmenné trampské osady nosili odznáček s kanadským javorovým listem. Honza Nedvěd je za to perlustrován místním estébákem a předveden k výslechu. Nakonec to nějak dopadne a Toronto stihne svůj recitál. Příjemnější bylo, že přítomnému porotci Jiřímu Tichotovi kapela učarovala. Oba Nedvědy a zpěvačku Zdenu Toskovou pojal za členy Spirituál kvintetu a posledně jmenovanou za svoji zákonitou manželku. Vnímavější čtenář jistě pochopil, že Toronto je totožné se skupinou Brontosauři. K přejmenování došlo při vlně všeobecného normalizačního odstraňování anglických názvů. Kdo nezměnil název kapely, už si moc nezahrál.
Folk, před několika lety nepojmenovaný a zařazovaný pod country, si teď už na Portě vydobyl silné postavení. Sobotní soutěž je přehlídkou nejzajímavějšího, co může žánr nabídnout. V seznamu figurují tehdejší esa, dnes už zapomenutá jména: Berani Praha, Kantoři Hradec Králové, Létavice Český Krumlov (ano ti, co s námi pořádali Českokrumlovský folkový festival), Orátoři Praha…
Ti nejvýraznější si dojdou pro cenu. Pražské Blátotlačky („neměli jsme moc času na přípravu, Vojta zrovna teď maturoval“ – řeč je o Vojtovi Zíchovi, pozdějším členu jedné ze sestav Žalmanova spolu). Marsyas (rockové fanoušky jistě zaskočí, že tahle formace ve své první a nejsilnější formaci Zuzana Michnová – Oskar Petr – Petr Kalandra vyhrála kdysi Portu). A skupina Bohdana Mikoláška. Tady hudební i textové mistrovství přesvědčivě vyhrálo. Navíc vítězství na Portě může pomoci vrátit Bohdana na pódia po období zákazů a diskriminace (Bohdan napsal pro Jana Palacha píseň Ticho). Nepomáhá ale ani cena na festivalu oficiálně pořádaném SSM. Bohdan odešel do emigrace a Česko tak přišlo o jednu z nejvýraznějších písničkářských osobností všech dob.
A Porta ve Svitavách? Všem se ohromně líbila, všichni – i domácí – byli spokojeni. Ale: přišla informace, že příští rok tu Porta být nemůže, protože zdejší dům kultury se bude rekonstruovat. Vlastně nevím, jestli se opravdu rekonstruoval, nebo bylo na vině vítězství „disidenta“ Mikoláška a ty kanadské odznáčky. Typické. Faktem je, že jsme museli zase zvednout kotvy. A atmosféra kolem Porty začala – v čase vrcholící normalizace – taky pořádně houstnout.
Tečku za Portou už jsme každý podzim pravidelně dopřávali nejen Pražanům v Lucerně. V Praze se také v roce 1974 odehrálo vyhlášení vítězů autorské soutěže.
PORTA 74 – VÝSLEDKY
INTERPRETAČNÍ PORTY
TRADIČNÍ COUNTRY
Taxmeni (Praha)
Volupsije (Jablonec nad Nisou)
Formani (Praha)
MODERNÍ COUNTRY
Sepie (Praha)
Antares (Brno)
ČESTNÉ UZNÁNÍ POROTY
Fialový expres (Svitavy)
Jaroslav Říha (Voraři Znojmo)
Jiří Michálek (Berani)
TRADIČNÍ TRAMPSKÁ PÍSEŇ
Ariana (Praha)
Příboj (Brno)
Kamarádi (Rokycany)
MODERNÍ TRAMPSKÁ PÍSEŇ
Rosa (Gottwaldov)
Toronto (Praha)
Krakatit (Ústí nad Labem)
FOLK
Skupina Bohdana Mikoláška
Marsyas (Praha)
Blátotlačky (Praha)
ZVLÁŠTNÍ CENA POROTY
Berani (Praha)
ČESTNÁ UZNÁNÍ POROTY
Létavice (Český Krumlov)
Bakaláři (České Budějovice)
Los Gringos (Praha)
Kominíčci (Uherské Hradiště)
FOLKOVÁ AUTORSKÁ SOUTĚŽ (Český Krumlov)
Bohdan Mikolášek – Přátelství
TRAMPSKÁ AUTORSKÁ SOUTĚŽ (Praha, Radiopalác)
Jan Nedvěd – Kamarád
Wabi Daněk – Rosa na kolejích
Jedna z legend Porty let sedmdesátých – trio Blátotlačky. Snímek Franty Heřmana je až z přehlídky vítězů v Lucerně.
Hradečtí truvéři. Vokální sestava, která konkurovala další královéhradecké, už známější, skupině Kantoři. V sestavě Truvérů byste objevili i zpěvačku Zuzanu Navarovou.
Petr Kalandra, Zuzana Michnová a Oskar Petr. Marsyas v první a nejúžasnější sestavě.
Wabi Daněk, teď už zase vrácený ze Sokolova na Moravu, přiváží do Svitav ze Zlína (pardon, zatím ještě z Gottwaldova) skupinu Rosa. Moderní trampskou písní to tenkrát zavlnilo.
Toronto. (Nebo už Brontosauři?)
Foto na této stránce František Heřman.
