Porta 73
Litomyšl 16.-16.6.
Český Krumlov 5.-9.9.
Hostomice 20.9.
Jablonec nad Nisou 20.-21.10.
Zas je slunný den,
slunce svítí nad hlavou,
s jarem kluci mají toulavou,
každý vítá lásku svou,
zas je slunný den,
jaro plné šeptání,
kluci nejsou váhaví.
(Minnesengři: Slunný den)
KAM DÁL? * TRAMPSKÉ KAPELY V PALÁCI BEDŘICHA SMETANY * SOUTĚŽ DÁL JEN PRO TRAMPY * NORMALIZACE JE TADY * ZÁKAZ VSTUPU DIVÁKŮM * ČESKÝ KRUMLOV JE BÁSEŇ * FOLK V MAŠKARNÍM SÁLE * FOLK NA OTÁČIVÉM HLEDIŠTI * AUTOŘI V HOSTOMICÍCH * ÚSTÍ PORTU NERADO
Někde to jde a jinde vůbec. Ale mezi muzikanty už se o Portě začíná vědět. Možná to toulání po českých městech jí docela prospívá. Určitě na nových štacích nachází lidi ochotné pomoci.
Z Porty 1972 v Sokolově jsme odjížděli se smíšenými pocity. Tato naše druhá finálová Porta už nebyla taková zachraňovací jako předchozí ročník v Karviné v roce 1971. Začínalo to mít už trochu tvar i ducha, všechno šlo líp, štáb se rozšiřoval o další pomocníky, za každou ruku jsme byli vděční. Velkou zásluhu na té slávě měl domácí Jarda Studený. Když znáte lidi, kteří by mohli něco pro festival udělat, ušetří to plno energie. Hornický dům kultury a techniky byl elegantní palác z mramoru, a museli jsme uznat, že na Festival politické písně se bude hodit mnohem líp. Ostatně sami jsme projekt politfestu v Sokolově propagovali, aby někoho ze SSM nenapadlo vrátit se k původnímu svazáckému nápadu udělat politický festival z Porty. Tak jsme ze severozápadu odjížděli s Portou zase zachráněnou, ale s prázdnýma rukama.
Začalo horečné vymýšlení, jak s Portou ročník 73. Nejvíc se toho dalo promyslet v Malostranské besedě, kde už pořady FOLK & COUNTRY KLUBU převládaly. Každé pondělí večer, to jsme měli koncerty jazzu a tím pádem nebylo tolik organizování a mohli jsme schůzovat. To jsme byli výbor FOLK & COUNTRY KLUBU, produkční koncertů v pražských sálech, parta z vandrů, účastníci soukromého promítání zakázaných filmů a samozřejmě realizační tým festivalu Porta.
Základem Porty 73 se stává do té doby klasický model trampské soutěže a přehlídkových koncertů folkových a country kapel v útrobách starobylého Smetanova domu v Litomyšli. Ale už nám to nějak nestačí, Porta by mohla víc roztáhnout křídla. Vlastně taky zkoušíme vyrazit do krajů. Když bude festival na více místech, probudí se tam zájem posluchačů, možná vzniknou nové kapely i nové hudební události. (A začalo sedmileté období, kdy bylo finále Porty v novém místě radostně vítáno a s omluvami zase vykopnuto, protože místní „strana a vláda“ už tam tohle nechtěla.)
Ozvali se kamarádi z Jablonce nad Nisou, muzikanti a organizátoři. A už se rodila další větev festivalu – soutěž country a bluegrassových skupin. V Jablonci v divadle. Porta by mohla podpořit bluegrass a country komunitu, která byla množstevně velmi silná jak divácky, tak muzikou. Ovšem, vzhledem ke svým „americkým“ názvům, textům a vlastně i muzikantům, je na tom ideologicky nejhůř. Country část Porty se tedy stěhuje do Jablonce. V Jablonci ale tvrdě narážíme. Zdejší funkcionáři sice tuto část festivalu povolili, ale zakázali na koncerty přístup veřejnosti (!!!). Pocity bezmoci nelze popsat. Ale pořád dál zkoušíme tu skálu prorážet. Soutěž country a bluegrassových kapel probíhá tedy unikátně za zavřenými dveřmi divadla a jedinými diváky mohou být soutěžící kapely a porota. To je první opravdu velký náraz na postupující normalizaci.
Výkvět českého bluegrassu a moderní country se sjel do Jablonce nad Nisou, aby hrál prázdnému divadlu. To byla tvář normalizace.
Plakát je od Standy Holého.
Další nápad vznikl v Malostranské besedě po koncertu jihočeských kapel asi po čtvrtém panáku u baru. Nemusel jsem do bratrů Malhockých z kapely Létavice nijak moc hučet, přijali tu myšlenku s nadšením: folkovou část Porty v Českém Krumlově. Bylo to ve chvíli, kdy se nám v Praze začal hroutit Folk Music Festival, menší bráška lucerňáckého FOLK & COUNTRY FESTIVALU. Další dotyk pařátu počínající normalizace. Ani se nám ho nechtělo nějak vehementně zachraňovat, nápad posunout folk – tehdy ještě nejmladší portovní směr – i s Portou do Krumlova, se nám líbil víc.
Znáte asi Český Krumlov dnes. Když zapomenete na zástupy japonských turistů, jedna velká nádhera. Tenkrát byl taky nádherný, ale příšerně zanedbaný. Opadané fasády, bordel, kam oko pohlédne, tři čtyři zedníci na lešení, ale víc v hospodě, lidé lhostejně procházející. A nad vším nepředstavitelný smrad a puch z černočerné Vltavy, protože kus proti proudu v papírnách ve Větřní vyráběli papír na Rudé právo, a všechno co jim přebývalo, lili a vyhazovali do řeky. Ale přes tohle všechno, Krumlov svítil jiskřičkami té potemnělé krásy a měl mnoho míst, koutů i sálů, kde se mohl s folkovou muzikou zasnoubit.
Když máte přátele, možnosti a prostor, dají se věci do pohybu. Dosud jsme všechny festivaly pořádali v nějakém kulturáku nebo divadle. Český Krumlov nám ale poskytl skvělé zázemí a množství historických prostředí, něco nevídaného. Je možné hrát kdekoliv a v každém tom místě nacházíte novou kvalitu, která s folkovou muzikou nějak rezonuje. Už se nehraje jen na večerních koncertech jako na předchozích Portách. Muzika zní po celé dny a noci na recitálech na různých oficiálních i neoficiálních scénách po městě. Tohle je jiný druh festivalu, a ten pak rozvíjíme všude, kam jsme s muzikou dorazili. Inspirovali se tím i další festivaloví pořadatelé.
Rodí se legenda. Kohokoliv z pamětníků se po letech zeptáte na největší folkový zážitek, vrací se jeho vzpomínky právě tam.
Soutěž folkových skupin probíhá v Maškarním sále českokrumlovského zámku, kdežto autorská soutěž se odehrává na druhém břehu v sále Divadla. Ve vedlejším kině jsou recitály, stejně jako v dalším klubu Luna. Hráli tam jihočeští Minnesengři, Létavice a Bakaláři, pražská legenda Blátotlačky, samozřejmě původní Marsyas, Spirituál kvintet nebo kapela Bohdana Mikoláška. Hutka, Merta, Lutka, Voňková, Homolová… Jo a taky na poslední chvíli přihlášená skupina Toronto, což byl (pro nepamětníky) původní název Brontosaurů. Myslím, že mi Honza Nedvěd dodnes neodpustil, že jsem je zařadil do folkové části festivalu a ne mezi trampy. Na zahradě divadla s krásným výhledem na zámek mají muzikanti eldorádo pro sessiony a do rána otevřený bar. Tam je také v divadelní dílně sídlo festivalového štábu, a dokonce se tam vejde i redakce festivalového zpravodaje, který vychází každý den. V dalších ročnících už nám to nestačí, a jak dobrovolníci přinášejí novinky a recenze, vychází zpravodaj i několikrát za den v jediném exempláři. Visel na šňůře s kolíčky na zahradě štábu, kde bylo centrum dění. Vyvrcholení festivalu se odehrává na otáčivém hledišti v zámecké zahradě. Tenkrát byla konstrukce menší než dnes a sedadla dávno dopředu vyprodána. Jenže vykukové přelézají zeď do parku a usazují se na trávě u paty točny. A pokaždé, když začne rotace k další scéně, zvednou se a přebíhají na nové místo. Koncert i festival proběhnou úžasně. Organizoval jsem toho v životě opravdu dost, ale na silnější zážitek si nevzpomenu. Nad celou zemí už leží těžká deka normalizace, ale tady se daří festival svobodně tvořit a radovat se. Nikdo do toho nešťourá. Zatím. [6]
Minnesengři v maškarním sále krumlovského zámku.
Foto František Heřman.
Tři hlavní části toho trojfestivalu už jsme měli, a ještě tu byla samostatná autorská soutěž. I tu jsme roztřetili. V severočeských Hostomicích byla znovu soutěž trampská (idea Kapitána Kida a realizace tamní kapela Střepy). Autorský folk se taky vešel do Krumlova, a ještě nás napadla soutěž pro textaře country, což skončilo fiaskem, podobně jako celá jablonecká country událost.
A protože jsme se stále drželi přání, že Porta se – někdy v lepších časech – má vrátit do Ústí nad Labem, kde se narodila, připravili jsme na prosinec koncert s nejúspěšnějšími kapelami. Ležel jsem v tom čase doma v horečkách a kluci vyprávěli, že to tam bylo smutné. Hodně divné „portovní“ publikum, větší počet strážců pořádku v civilu a atmosféra naprd.
PORTA 73 – VÝSLEDKY
TRADIČNÍ TRAMPSKÁ PÍSEŇ
Příboj (Brno)
Bizoni (Luby u Chebu)
Kamarádi (Rokycany)
MODERNÍ TRAMPSKÁ PÍSEŇ
Pacifik (Praha)
Hoboes (Praha)
Termiti (Chotusice)
Plížák (Sokolov)
TRAMPSKÁ AUTORSKÁ SOUTĚŽ
Tony Linhart – Poraněný koleno, Velká vlaková loupež
Wabi Ryvola – Šestačtyřicátej
Josef Joe Jégr a Ladislav Staněk – Ontário
UZNÁNÍ POROTY
Verumka (Kadaň)
Poutníci (Blansko)
Arion (Slovensko)
Zubri (Slovensko)
Helena Maršálková (Pacifik)
Zdeněk Musil (Poutníci)
Jindřich Pitra (Hoboes)
Stanislav Korál (Medvědi Praha)
FOLKOVÁ INTERPRETAČNÍ SOUTĚŽ
Minnesengři (České Budějovice)
Menší bratři (Brno)
Blátotlačky (Praha)
FOLKOVÁ AUTORSKÁ SOUTĚŽ
Wabi Ryvola- Strašná Barbora, Bejt starej chlap, Už táhnou stáda snobů, To ta holka nevěděla
Jaroslav Pochmon – Vše plyne
Lýdie Vatgerdiová a Jozef Špiegel – Zátišie s ovocom
ČESTNÉ UZNÁNÍ POROTY
Milan Dvořák (Havrani)
TRADIČNÍ COUNTRY INTERPRETAČNÍ
Volupsije (Jablonec nad Nisou)
Taxmeni (Praha)
Průvan (Praha)
MODERNÍ COUNTRY
Ohaři (Praha)
Sepie (Praha)
ČESTNÉ UZNÁNÍ POROTY
Falešní hráči (Olomouc)
Žebrácká opera (Milevsko)
AUTORSKÁ PORTA TEXTAŘŮ COUNTRY
Michal Bukovič – Hledej dál!