Porta 72
Sokolov 16.-18. 6.
Hostomice 23.9.
Má zem je krásná jako stín červených borovic,
tam, kde je Island, hoří den jako knot voskovic,
hřímá zemí fjordů severák,
má země zpívá jako pták,
vím, že je příliš vzdálená, vzdálená, vzdálená….
(Wabi Ryvola: Island)
FESTIVAL STĚHUJEME PODRUHÉ. KOLIKRÁT TO BUDE JEŠTĚ? * JARDA STUDENÝ A JEHO LIDÉ * LUXUS HORNICKÉHO DOMU * NABITÝ PROGRAM FOLKU A COUNTRY * CHYBÍ TRAMPSKÁ TRADICE * KDYŽ TRAMPOVÉ MĚLI HOSTESKY * DALŠÍ STĚHOVÁNÍ: JE ČAS UDĚLAT MÍSTO FESTIVALU POLITICKÉ PÍSNĚ
Ceny (porty) se stále udělují jen trampským kapelám. * Objevují se pozdější legendy: Huberťák, Zdeněk Šmíd, Jitka Vrbová… * Technický servis pro muzikanty.
O tom, jak to bylo s Portou po příjezdu sovětských tanků a na začátku normalizace, jste už četli. Finále Porty 1971 v Karviné. Vzhledem k okolnostem a spěchu to žádná velká sláva nebyla, ale festival byl a přežil. Dokonce v původním rozsahu.
Další ročník? V Karviné už to nešlo. Někteří z našeho nového štábu festivalu se pomalu vzdávali. Nakonec se objevil Jarda Studený, že v Sokolově Portu udělá. Psal se rok 1972.
V té době už se nám podařilo zacelit rány po zákazu v Ústí nad Labem a dobudovat síť krajských předkol. Kapely, jejichž adresář zůstal v trezoru ústeckého kulturáku, se samy hlásily a bylo jich čím dál víc. A plno věcí kolem organizace jsme už měli prověřených.
Uprostřed Sokolova stál luxusní (na trampy až moc) Hornický dům kultury a techniky a tam se mělo všechno odehrát. Jarda Studený se svou partou prověřenou Jarními a Podzimními dostavníky dokázal na místě všechno připravit.
Festival proběhl od 16. do 18. června 1972. Stále se ještě odehrával v tradičním modelu – pátek folkové a country kapely, sobota trampské sbory a neděle Dvorana Porty jako přehlídka vítězů a hostů. Folkaři a countrysté stále ještě nesoutěžili o porty, ti nejlepší dostávali různá čestná uznání a možnost si zahrát na nedělní Dvoraně. Vzhledem k tomu, že country (hlavně bluegrassových) a folkových kapel se v krajích hlásilo na Portu čím dál víc, bylo i z čeho vybírat. Ocenění získali například skupina Létavice, pozdější spolupořadatelka legendárního Českokrumlovského folkového festivalu, Plavci z Bochova, z jejichž středu vyšel spisovatel Zdeněk Šmíd, Kantoři z Hradce Králové, jablonecký bluegrass v podání kapely Volupsije, nebo legenda jazzu i trampské písně Jitka Vrbová, tenkrát ještě jako zpěvačka country skupiny Sepie.
Složitější situace byla v trampské soutěži, donedávna ještě nejobsazenější kategorii. Rok předtím v Karviné upřednostnila porota nové a modernější přístupy k trampské písni a znechucení především moravští tradicionalisté Portu demonstrativně opustili. Štáb festivalu přikročil pro rok 1972 k ústupku. Rozdělil trampskou soutěž na tradiční a moderní větev. Nepomohlo to, stávkující Moravané se nevrátili. Následně tradiční část vyhráli skvělí Bizoni z Lubů u Chebu, ale dál už nebylo z čeho vybírat. Druhá a třetí cena nebyly uděleny.
Od ročníku 1972 byl plakát Porty vždycky událostí, pokaždé péčí některého ze spřátelených výtvarníků.
Naopak nadupáno bylo v moderní trampské soutěži. Zvítězil pražský Pacifik, následován domácím Plížákem, vojenským triem Termiti v čele s pozdějším Hoptropákem Láďou Huberťákem Kučerou a hodnocení uzavírala na čtvrtém místě pardubická Stopa.
Jako důkaz, že se Porta trampské tradici nechce vzdálit, jsme v sobotním odpoledni uspořádali koncert trampské klasiky se skupinami Londonovci, Samotáři a Albatros.
Až do kuropění se sejšnovalo ve vinárně kulturního domu. A také se pro zájemce promítaly americké hudební a kovbojské filmy. Tenkrát to ještě šlo, normalizace zatím nestíhala. Zajímavost: každá kapela měla svoji vlastní hostesku. Nepamatuji se, k čemu vlastně byly potřeba, ale zřejmě měly muzikantům ukazovat cestu do šaten i na jeviště a nosit jim limonádu. Hudebníkům to viditelně dělalo dobře a byla sranda. V dalším ročníku jsme tuhle milou tradici v tichosti zrušili.
Příjemnou novinkou pro muzikanty byl servisní stánek, který připravili zaměstnanci podniku Cremona Luby. Kytaristům i jiným strunařům na místě opravili drobné vady, poradili a nástroje přezuli do nových strun. Tenkrát ostatně k hraní nebyl jiný než český materiál. A o Portě poprvé rozsáhle informoval Mladý svět. V Sokolově se Portě, muzikantům i návštěvníkům líbilo. Ale za to, že se tu nepokračovalo i v dalších letech, si festival paradoxně mohl sám. Úspěch Porty inspiroval nejvyšší funkcionáře SSM k myšlence, že by tu mohl prospívat Festival politické písně. Původně je napadlo, že by takovým festivalem mohla být Porta a dalo nám dost práce vysvětlit jim, že pro tak významný úkol není Porta dost důstojnou akcí. Tak došlo ke vzniku Festivalu politické písně Sokolov. A protože nebyly žádoucí dva festivaly na jednom smetišti, Porta zvedla kotvy a cestovala zase dál.
Atmosféru festivalu vždycky doplňoval zpravodaj Portýr.
Když do Sokolova přijel Pepa Plšek, tehdy ještě jako asistent režie, přivezl slogan, který se dostal do záhlaví Portýra a od té doby provází festival už šedesát let.
Kromě finále interpretační Porty v Sokolově probíhalo ještě finále autorské soutěže v severočeských Hostomicích. Wabi Ryvola tam získal portu za písně Šmír na trávě a Poslední defilé.
PORTA 72 -VÝSLEDKY
MODERNÍ TRAMPSKÁ PÍSEŇ
Pacifik (Praha)
Termiti (Chotusice)
Plížák (Sokolov)
Stopa (Pardubice)
TRADIČNÍ TRAMPSKÁ PÍSEŇ
Bizoni (Luby u Chebu)
FOLK A COUNTRY – MIMOŘÁDNÉ UZNÁNÍ POROTY
Kantoři (Hradec Králové)
Plavci (Bochov)
Volupsije (Jablonec nad Nisou)
Pražští trubadúři (Praha)
Létavice (Český Krumlov)
Kolovrátek (Praha)
Milan Dvořák (Havrani)
Jitka Vrbová (Sepie)
AUTORSKÁ SOUTĚŽ
Kapitán Kid – Šlajfka pro štěstí
Tony Linhart – Dál, dál, dál
Wabi Ryvola – Šmír na trávě
Wabi Ryvola – Poslední defilé