Porta, knihy, desky a další
Co bylo za těchto let nebo o těchto ročnících
napsáno, natočeno a vydáno.
LITERATURA
[1] DOBIÁŠ Jan: Brnkání na duši, Práce 1990
[2] LANGER Miloslav Jakub – DOLEŽAL Ivan: Porta znamená brána, Adonai 2001
[3] KOLEKTIV AUTORŮ: Dvaatřicet trumfů, Fortuna 1970
[4] KONEČNÝ Michal Jupp: Legenda Lochotín, Media, a.s. 2014
[5] KONEČNÝ Michal Jupp: S kytarou na zádech, Region All 2016
[6] KONEČNÝ Michal Jupp: Průlety folkovou pamětí, Galén 2018
[7] PLACHETKA Jan: Dokud se zpívá, Západočeské nakladatelství 1991
[8] RAUVOLF Josef: Hledání Jaromíra Nohavici, Daranus 2008
[9] SKOTAL Fedor Ňuf – VONDRÁK Jiří: Legendy folku a country, JOTA 2004
[10] ŠMÍD Zdeněk: Miss Porta, Mladá fronta 1988
[11 ] VLASÁK Vladimír: Folkaři, Daranus 2008
Měsíčník FOLK & COUNTRY, FOLK & COUNTRY, sro, 1991 – 2011
RADIOPORTA, Český rozhlas 1985 – 1991
Legendy folku a country, Česká televize 2002
ALBA
ZVUKOVÉ NOSIČE
Sampler: PORTA 81, Supraphon, 1982
Sampler: PORTA 82, Supraphon, 1983
Sampler: PORTA 83, Supraphon, 1985
Sampler: PORTA 84, Supraphon, 1985
Sampler: PORTA 85, Supraphon, 1986
Sampler (2LP): PORTA 20 let. Supraphon 1986
Sampler: PORTA 86, Supraphon, 1987
Sampler: PORTA 87, Supraphon, 1988
Sampler: PORTA 88, Supraphon, 1989
Sampler: PORTA 89, Supraphon, 1989
Sampler: PORTA 1985 LIVE, Edice Cesty, Panton, 1985
Sampler: PORTA 1 (1967-68), Bonton, 1997
Sampler: PORTA 2 (1969-70), Bonton, 1997
Sampler: PORTA 3 (1971-72), Bonton, 1998
Sampler: PORTA 4 (1973), Bonton, 1998
Sampler: PORTA 5 (1974), Bonton, 1999
Sampler: PORTA 6 (1975), Bonton, 1999
Sampler: PORTA 7.(1976), Bonton, 2000
O NOSIČÍCH
Jak všude opakuji, i alba se tu týkají jen ročníků 71 – 89. Jednotlivé skladby na nějakých všeobjímajících nosičích nebo samizdatech tu nenajdete. Pokud by vám tenhle seznam nestačil, doporučuji velmi kvalitní přehled na https://www.zateckecountry.cz/mp3/diskografie/porta.htm .Všimněte si, že ročníky vydání supraphonských alb jsou jiné než ročníky festivalu. Ty desky skutečně vycházely až po roce. Nehledejte v tom nějaký obchodní důvod (jako že na festivalu si to koupí víc lidí – posluchači by je vykoupili v kteroukoliv roční a denní dobu). Tak jedenáct měsíců z té roční časové kvóty zabíralo schvalování.
Petr Benesch přivezl z festivalu surové nahrávky, brzy po Portě jsme na tom seděli dvě noci a vybírali to nejlepší. Petr pak nahrávky zpracoval. Live nahrávky přiznávaly i drobné chyby. Ale byly i větší muzikantské poklesky. To pak najdete dobrý refrén a vložíte ho do skladby na místo toho vadného. Pamatuji se, že jednou nahrávka drhla příliš a skladbu jsme tam moc chtěli. Petr vzal nahrávku z krajského kola, trochu s ní čaroval a nakonec přidal aplaus z Lochotína.
Asi tak v březnu redaktor hlásil, že cenzura vyhodila tři písně, tak jsme vybírali znovu.
Přesným opakem supraphonské řady bylo album Pantonu z roku 1985. To se sešli tři krásní dobrodruzi Ivan Rössler, já a Petr Benesch, první dva v Pantonu a druzí dva v břevnovském Klubu na Petynce. Vymysleli jsme edici Cesty, což byla řada EP desek, každá věnovaná jedné kapele (nebo písničkáři), která už především díky Portě byla veřejností výrazněji vnímaná. (Možná netušíte, co to byly EP desky. Měly stejnou velikost jako singly – SP single play, Epéčkám se říkalo eště plej, protože na kotouč 17,5 cm se vešly čtyři skladby, když byly kratší, tak i šest). Hudbu točil Petr Benesch na koncertech na Petynce, kam jsem všechny významné v pravidelných intervalech zval. Tak se dobrali ke své vybrané nahrávce třeba Žalman, Nezmaři, Jarek Nohavica, Poutníci, Dagmar Voňková, Wabi i Miki Ryvolové, Bluesberry a mnoho dalších; celkem asi pětadvacet titulů.
Pak přišel Ivan Rössler s nápadem natočit album na koncertu Porty a za 24 hodin (druhý den) ji tam prodávat. Probralo se to u vydavatele v Pantonu i u výrobce v Gramofonových závodech v Loděnici u Prahy. Všichni byli nadšení. Vybral jsem špičkovou sestavu pro nahrávací koncert v sále Pekla. Začínali jsme už dopoledne a za dvě hodiny bylo natočeno. Ivan sebral pásku a skočil do auta směr Loděnice. Nic nás nesmělo zaskočit. Pro případ, že by auto někde zkolabovalo, měl jsem svoje připravené před Výstavištěm, kdyby cokoliv, tak vyrazím. Auto dojelo a v Gramofonových závodech se začalo s přípravnými pracemi. Podle mého rukou psaného útržku z notesu vytiskli na vkládaný leták vše důležité. Univerzální obaly edice Cesty byly už v Plzni. Zatím noční směna lisovala. Dopoledne už dorazilo před Výstaviště plně naložené auto. Za méně než 24 hodin. Pořadatelé hbitě vkládali do obalu leták a za chvíli už se album „Cesty“ – Live na Portě začínalo prodávat.
Nepamatuji se, jestli se schvalovaly nějaké texty. V Pantonu se na to moc nehrálo, nám s Ivanem docela věřili a když už nějaká kapela hraje na finále Porty, už to není nic, co by se muselo dlouho zkoumat. A všichni zúčastnění to brali trochu jako takový dlouhý nos Supraphonu s jeho ročními lhůtami.
Tahle historie Porty kopírovala bouřlivý technický vývoj. Nejdřív byla jen elpíčka, potom LP + MC a na konci osmdesátek už LP + MC + CD. Jen ty kazety jsem postupně vyházel. Způsobovaly velkou potřebu těch šestihranných tužek od firmy Koh-i-nor.
Abych nezapomněl: ještě zpěvníky z Porty a kolem Porty těch let. Včetně jednoho zakázaného, co jsme chtěli přidávat ke vstupence na Dvoranu. Hledejte s námi, časem to možná zkompletujeme.